Video naší fakulty
13. listopadu 2011 v 13:27 | Žabka
Nedá mi to, abych se nepochlubila. Sice to běhá po Facebooku, ale Facebook vám taky do news feedu nedá všechno a třídí podle velmi záhadných kritérií a já to chci okomentovat.
Máme propagační fakultní video a myslím si, že je velmi povedené. Má styl, šikovnou, originální ale jednotnou kameru, inteligentní promluvy a navíc je docela výstižné.
Kromě toho ve mě pateticky řečeno vzbuzuje hrdost na moji fakultu, což je věc nevídaná a velmi cenná.
Tak se mrkněte:
Když jsme šťastní, nemusíme být informovaní
4. listopadu 2011 v 23:05 | Žabka
Jen v krátkosti reakce na aktuální téma Nového prostoru: sexuální výchova.
Autoři představují a kontrastují různé přístupy k věci, převážně tedy citují dva zdroje: sdružení pro ochranu rodičů (hah! nepíšu odborný text! nemusím dohledat, jak se to jmenuje! dohledejte si sami! utfg!) a přívržence či rovnou tvůrce sexuální výchovy na školách.
To sdružení (hah! to je úlevné. za chvíli to ale dohledám, ať vím a můžu na ně ukázat prstem, praavděpodobně) - inu, to sdružení - je zřejmě složeno ze samých velmi konzervativních šťastných, sezdaných, heterosexuálních párů lidí. Jejich manifest namířený proti metodice výuky sexuální výchovy na základních školách v sobě obsahuje skutečné perly.
---intermezzo---
Abych necitovala citaci, našla jsem to dílo v originále na stránkách Výboru na obranu rodičovských práv (to je to sdružení) a chtěla najít nové citace. Nicméně při čtení mě to začalo tak znechucovat, že by se tento článek zvrhl v tirádu proti tomu cancu. Budete tedy podrobeni citaci citace.
---konec intermezza---
Sexuální výchova tedy prý v dětech vzbudí "nežádoucí přehnanou toleranci", a ta zase "ničí přirození mentální obranné mechanismy, které vedou k udržování odstupu od pervertů z obavy před vlastním znečištěním". (citován Nový prostor č. 386, str. 8) Znečištěním?!?! Vážně?!
V tom hnutí fungují zřejmě lidé, jak jsem je popsala výše. Na jednu stranu mě fascinuje, napíšu to ještě jednou, F A S C I N U J E jejich patent na pravdu a jejich... naivita? Založit sdružení šťastných lidí s tím, že ze svého šťastného postu budu ostatním diktovat, jak mají být šťastní? Úchvatná myšlenka. Z nějaké podobné vzniklo Křesťanské společenství, se mi zdá. Nechci tu na něj útočit a nechci vyvolat jakoukoli debatu o KS, ale neustále mi v hlavě vězí, že ji založil šťastně (byť potřetí) ženatý člověk, který když zjistil, že mu manželství nefunguje, byl odejit ze své vlastní církve. Nějak se mi to pořád ještě nechce jen tak odmávnout, přijde mi to jako naprosto základní zaslepenost a intolerance. Nikdo přece nevidíme do druhého, a to mi tady přijde naprosto opomíjené.
Na druhou stranu mě fascinuje, že mají takový partnerský vztah, aby na něm postavili celou svoji životní filosofii: dokud budu s tímhle člověkem šťastný a budeme mít sex jen kvůli potomstvu, je všechno v pořádku a žiju správně.
Kurňa, to je tlak, co. Když se objeví ve vztahu trhlina, není ji potřeba zalátat kvůli nám samým a kvůli tomu, že chceme, aby ten vztah pokračoval. On poračovat M U S Í, jinak pozbývá náš život jakékoli váhy, my sami jsme na nic a primárně už nemáme šanci žít správně.
Se mi to zdá trochu černobílé.
--- Věnováno Tecklisovi, který mě popíchl k uvažování nad novým článkem na toto položivé blogoviště.
Přátelé především
31. července 2011 v 23:02 | Žabka
|
Myšlénky
Plna dojmů z filmu Mrs. Brown, který vřele doporučuji, chci zaznamenat myšlenku:
dva lidé, kteří jsou si partnery, by měli být prvně a především nejlepší přátelé. Láska, která je spojuje, může pozměnit mnohé rysy přátelství, samozřejmě dotyky jsou důvěrnější a jsou výrazně častěji v kontaktu, také je tento vztah exkluzivnější, ale říkám si, že pokud tam chybí základy přátelství - blízkost, důvěra, starost o druhého - pak je vztah prázdný.
Možná jsem právě zformulovala nejsamozřejmější věc na světě.
Ale tak jsem to sem chtěla napsat.
Nejkrásnější dovolená
24. července 2011 v 22:10 | Žabka
|
Můj životaběh
Já vím, že se vám za chvíli začnou kazit zuby, jestli sem budu pořád psát, jak se spolu máme báječně.
Na druhou stranu je to můj blog a báječně se máme, takže si nechte kazit zoubky, nebo běžte číst někam nějaké jedy ;)
===REKLAMA===
NA KONCI ČLÁNKU JSOU FOTKY!
===KONEC REKLAMY===
Dneska vpodvečer jsme přijeli s Vítkem z jeho chaty v Krásné Lípě, kdežto jsme byli strávili uplynulý týden. A byl to týden věru skvělý, ač nám tedy počasí přílišně nepřálo.
Odjeli jsme z Prahy minulou neděli někdy kolem sedmé večer. Věrný červený Prcek nás bezpečně dovezl až na místo určení i přesto, že jsem posledních třicet kilometrů v lehkém dešti řídila já. A to prosím po roce od posledního řízení a obecně velmi nevyježděná, bysem tak poznamenala. Taky to tedy nebylo příliš slavné, spletla jsem si brzdu a spojku, jela celou dobu tak 40 a byla velmi vyklepaná. Ale dojela jsem a to se počítá.
Uvnitř na nás netrpělivě čekal Roni, s nímž jsme měli tu čest ten svůj týden strávit.
Hned druhý den jsme jeli do Varnsdorfu na úřad (chachá, to vypadá, že jsme se vzali, có? ale nevzali, Vítek si jen zařizuje doklady tam) a nakoupit a myslím, že jsem zase kus řídila. Jo, od nákupu domů. A můj statečný muž tvrdil, že už to bylo docela dobré. (Nebo lepší? No lepší než ten první pokus to tedy být muselo)
Nebudu asi vypisovat každý den, neboť si jednak myslím, že vás to tolik nebere a druhak bych musela hodně hrabat v paměti, abych je seskládala, jak šly za sebou. Je klíčové, že:
jsem docela hodně řídila a dneska už si myslím, že jsem jela docela pěkně
jsme byli na procházce v lese a bylo to moc pěkný
taky jsme byli na procházce v Krásné Lípě a smáli jsme se místnímu můstku přes nic, vedoucímu nikam a fotili místní sochy
krom toho jsme se za celou dobu nepohádali
taky jsme byli v akvaparku v Děčíně, kde se mi nakonec moc líbilo (Vítkovi hned od začátku ;))
vyluštili jsme povětšinou spolu neuvěřitelně mnoho křížovek, jedno sudoku a dokonce jednu osmisměrku!
viděli jsme poslední díl Harryho Pottera a byli zlehka zklamáni (zvlášť ti fanatičtější z nás), leč jsem nadšena soundtrackem!
byli jsme na ferratě, která je kousek za hranicemi, a já ji zdolala! Byť jsem se, pravda, místy hodně bála. Ale moc se mi to líbilo
prošli jsme se Českosaským Švýcarskem u Jetřichovic, což mi dalo zabrat hůř než rodině Pavelců, ale taky jsem to zvládla! (krom jedné vyhlídky, kterou jsem tak nějak... vynechala)
viděli jsme první, čtvrtý, pátý, šestý a první díl sedmého dílu víceméně v kuse (mezitím byla noc) a trochu mi (mně! považte!) lezl už ten Harry ušima
vyrobila jsem si náušnice a náhrdelník, co jsem dostala součástky k nim od Breptinky
Vítek rozdělal a obstaral bezpočet ohýnků
udělali jsme si pravý hamburgery na grilu z mletýho masa
vařili jsme si přepychově a zvládli pokaždé v klidu uklidit kuchyň (mimochodem, co uděláte, když k smrti nesnášíte uklízení suchého nádobí? seženete si k sobě kluka, který podobně nesnáší mytí ;) )
naučili jsme se ručně ušlehat šlehačku
utěšovali jsme po nocích rozklepaného pejska, který je nějak špatný, když prší (a propršely nám skoro čtyři dny)
měli jsme tam svoji vánoční óbr peřinu, což bylo bezvadný
jo a byli jsme v úžasný doubický hospodě!
... a stihli jsme spoustu dalších věcí, které mi aktuálně unikají.
Bylo to úplně bezvadný, měli jsme se tam spolu moc krásně.
a na závěr fota!
--- fota nefungujou. K prohlídnutí zde
=== ano, reklama lhala. tak to dneska funguje. a ne, Kinder čokolády opravdu nejsou to nejlepší, co můžete jíst místo oběda ===
Late night thought
17. července 2011 v 0:24 | Žabka
Everybody thinks they have the perfect recipe for a perfect relationship and subsequentially a perfect life.
But what if the fundamental thing they cherished about themselves blows up the relationship? What then?
... Uuuh. I am tired and this is a scary though.
BUT I think that --- well, I sincerely hope that - with an observant mind and a great deal of openness between the two people, it might not be a devastating shock, more like a moment to get up from. An inspiration of what to do better. Ideally before the relationship blows.
But then again, this is my recipe and you may now adhere to point number one.
Rodinný víkend
10. července 2011 v 21:33 | Žabka
|
Můj životaběh
Myslím, že uplynulý víkend by se dal zařadit do encyklopedie jako definice perfektního víkendu:
Víkend, perfektní: podst. jm., muž. rod, vz. hrad Víkend strávený nečekaně s Vítkem a velmi povedené celodenní grilování, výborné počasí, hry kontakt a hra na otázky pro páry, následná debata do čtyř ráno a dlouhé nedělní spaní.
Vítek se se mnou po vodě loučil se slovy, že se uvidíme za týden, neboť měl mít nabušenou směnu za směnou a pak hned jet s rodinou na chatu. Náhoda tomu ale chtěla jinak (klišé!!!), takže mu dvě směny vypadly a měl na mě tak čas. V pátek jsme dojeli na Petřín oslavit zpětně rok a čtvrt vínem a Fidorkama na naší oblíbené vyhlídce. Došli jsme tam přesně na nejkrásnější barvení nebe a kdyby nedorazila skupinka patnácti užvaněných harantů odněkud z Nedomyslova, bylo by to úplně snové. Takhle to bylo "jen" hrozně fajn :) Teda pravda, to víno na mě nějak působilo, ale tak to nevadí, že. Prý se holčička, co omylem šla za náma, ptala "a mamí, proč se ta paní tak motá?" - proti čemuž bych se chtěla ohradit, neboť jsem se nemotala. Víceméně.
A protože Vítek neměl ani v sobotu směnu, mohl přespat neplánovaně u nás, z čehož jsem měla radost. Jen si potřeboval udržet posunutý režim, takže jsem šla spát a on ještě na něco koukal, aby nešel brzo, protože by pak nepřežil tu svoji dvanáctihodinovou noční.
V sobotu jsme měli zmíněné grilování, na nějž dorazili Bára s Petrem už v jednu odpoledne (no... už jsme byli po snídani, ale pravda je, že tedy ne dlouho). Chvíli jsme se ještě trápili hlady a pak začali grilovat... a grilovali a grilovali a grilovali a strašně jsem se přejedla. A bylo to všechno výborný! Odpoledne jsme u bazénu hráli kontakt a večer vytáhli prastarou hru pro páry, v níž se srovnávají vlastní názory a názory partnerů a navíc představy o názoru toho druhého. Velmi vychytané! Spát jsme šli v jednu ráno a s Vítkem jsme ještě některé otázky probírali asi do čtyř. A ráno jsme si příjemně přispali.
Moc bezvadný víkend!
Snad to dneska a zítra Vítek nepocítí v práci no o.o
Fenomén coming-outu v době Facebooku
8. července 2011 v 17:48 | Žabka
|
Myšlénky
Musím říct, že tohle mi poslední asi tři dny docela běží makovicí. Ne že bych se chystala ke coming-outu, narazila jsem na tuhle problematiku v knížce, jejíž děj se odehrává na konci 19. století, a zamyslela se nad tím, kam až jsme za těch sto deset let pokročili.
Myslím si, že na začátku takového coming-outu je strach, že je člověk jiný než ostatní. Že nepatří a nepasuje a že je zkrátka divný. Což tedy před těmi sto lety bylo ještě horší, taková lesbička měla dojem, že je degenerovaná. Zlatý pokrok, bych si myslela. Ale stejně myslím, že ten strach, když to člověk nějak začne zjišťovat, bude asi pořád dost podobný.
Ještě před deseti lety (považte! před deseti lety nebyl Facebook!) se člověk musel ke své orientaci nějak osobně "přiznat".
Nový zápis v životopise
6. července 2011 v 22:36 | Žabka
Pomineme-li, že reálně budu muset změnit své jméno v životopise, abych inkludovala i nově nabyté Bc., surreálně bych tam nyní ještě ráda přidala mezi zkušenosti: červenec 2011: projela levou část Ploučnice
Neb jeden by si myslel, že jet na tři dny na říčku ne o mnoho větší než Botič nebude nic extra náročného. Je značena jako mírně proudící, dle tety Wikipedie je ZW C pro lehce pokročilé; dle raft.cz jsem vydedukovala, že vlastně by tam mohli jet začátečníci (nevím přesně z čeho).
Zážitek byl parádní :-)
Nutno podotknout, Ploučnice je nejtěžší věc, kterou jsem kdy jela, a jet ji nikdy znova nechci.
Pseudozábava a zabíjení času
30. června 2011 v 18:22 | Žabka
|
Myšlénky
Takže. Tentokrát nezačnu s myšlenkou a neskončím ztracena.
Asociativní struktura:
úvod - odůvodnění, SIsterhood
stať - zamyšlení nad časem, že to, jak ho trávíme, pak ovlivňuje to, jací jsme a čím se bavíme ve chvílích volna
kontrast mých představ o ideálním volném čase a to, co reálně člověkzu dělá dobrou náladu, lenost a pocit, že tak mi ale to volno unikne
závěr - lenost a jak ji překonat? potřeba aktivity, cílů
Právě jsem dokoukala film podle knihy Ann Brashares: The Sisterhood of the Traveling Pants, kterou již léta velmi žeru. Pojednává o čtyřech 16letých kamarádkách, které se rozjížědjí na léto poprvé každá jinam, a proto si posílají jedny "kouzelné" kalhoty mezi sebou a když se sejdou, vzpomínají a podobně. Synopse není až tak důležitá, důležitý je pocit, který mi z nich zůstal - a sice, že jsem nudná, jsem nudná, jsem nudná. Ba ne. Ale že když se chci bavit, často z toho nic není, že jsem sklouzla do stereotypního života, jehož zábavné části mě často ale nebaví až tolik, ale jsou tak jednoduché, že se mi nechce s tím nic dělat.
Miluji déšť!
4. dubna 2011 v 11:42 | Žabka
|
Pohodička
Neznám lepší moment pro práci doma na věcech do školy, než když se venku silně rozprší. Nesnáším, když je jen zamračeno, je tma a nic z toho a ještě je člověku spavo a mrzuto, ale když se rozprší...!
Bubnuje mi do okna a koukám na něj z druhého a vidím kapičky na větvích lísky a barvy dostávají jiný nádech a kvetoucí forzítie jakoby zářily skrz to počasí a doma si rozsvítím světlo, otevřu práci a útulno mi je!
... no, zapomněla jsem, že nám teče kolem oken.